mládí
dětství
Pavel Ohrenstein se narodil 23. listopadu 1923 v Praze, přesněji řečeno v její (tehdy spíše ponuré) čtvrti Karlíně Oskaru Ohrensteinovi (*1890), prodejci chmele, a jeho ženě Josefě Ohrensteinové (*1895), rozené Spitzové. Rodina se sice hlásila k židovskému vyznání, ale nebyla nábožensky založená.
Pavlovi rodiče na tom nebyli příliš dobře, zvláště poté, co byl jeho otec roku 1932 těžce zraněn při železničním neštěstí a po dva roky nemohl pracovat.
Pavel navštěvoval žižkovské klasické gymnázium. S vynikajícími výsledky tam studoval v letech 1934-1940. Vedle své rodné češtiny se též učil německy.
S rodiči a mladším bratrem Otakarem, raná 30. léta
Na prázdninách u Vlašimi s Otakarem, léto 1932
druhá světová válka
Od března 1939 Prahu okupovaly jednotky německé armády a postupně začalo pronásledování Židů.
V roce 1940 bylo Pavlovi zakázáno docházet do školy. V prosinci 1941 byl mezi prvními Židy poslanými do terezínského ghetta. O dva roky později byl transportován do koncentračního tábora BIIb v Osvětimi–Březince. V červenci 1944 prošel selekcí na nucené práce ve Schwarzheide.
Díky houževnatosti a štěstí se mu podařilo přežít malé příděly potravin, těžkou práci, selekci, bití, nemoci, bombardování Schwarzheide a nakonec, na jaře 1945, i pochod smrti.
Holokaust si bohužel vyžádal životy téměř všech jeho příbuzných, včetně jeho rodičů a mladšího bratra Otakara (*1928).
Dobrozdání o psychotechnické zkoušce, 1941
Dopis z Osvětimi-Březinky, březen 1944
Přepis, překlad, poznámky
Meine Lieben!
Herzlichen Dank für Euere Pakete, hauptsächlich das Brot und die Süßigkeiten haben mir gut geschmeckt. Ich bin gesund, die Großmutter wohnt mit der Tante Anna beisammen. Was mach[t] der Onkel Bartoch in Zruč? Benachrichtigt bitte Ing. J. Vitouš Bělského, daß der Neffe Rudi auf öftere Nachricht wartet.
Viele Grüße an alle Lieben.
Euer dankbarer
Paul
25. března 44
Mí drazí!
Srdečně děkuji za vaše balíčky, především chléb a sladkosti mi moc chutnaly. Jsem zdráv, babička bydlí společně s tetou Annou. Co dělá strýc Bartoch (???) ve Zruči? Dejte, prosím, vědět ing. J. Vitoušovi Bělského (???), že synovec Rudi čeká na častější zprávy.
Mnoho pozdravů všem drahým.
Váš vděčný Pavel
pozn.: Großmutter = pisatelova prateta, Berta Seidlerová (1868-1944), matka adresáta Richarda Seidlera (1893-1970)
wohnt mit der Tante Anna beisammen = pisatelova prateta, Anna Tausigová (1870-1942) zemřela již v Terezíně; adresát si toho byl vědom
Onkel Bartoch = ???
Ing. J. Vitouš, Bělský = ???
Neffe Rudi = snad Rudolf Rosen (pozd. Roden) (1923-2015)
Průkazka Svazu osvobozených politických vězňů, 1945
nový začátek
V září 1945 Pavel Ohrenstein dokončil svá středoškolská studia a v říjnu začal studovat řečtinu a latinu na Karlově univerzitě, která tehdy znovu ožila poté, co ji roku 1939 zavřely německé úřady.
Kvůli tomuto přerušení byla minimální délka univerzitních studií zkrácena, což Pavlovi umožnilo dokončit magisterské studium už v květnu 1949. Po sepsání dizertace a složení rigorózní zkoušky obdržel roku 1950 titul doktora filosofie.
V srpnu 1946 si úředně změnil jméno do podoby Pavel Oliva, jíž se podepisoval pod básně složené během středoškolských studií. V červnu 1949 se oženil s Věrou Pávovou, která se sama měla stát významnou historičkou, odbornicí na historii 1. republiky, věnující se také dějinám sportu. Jejich manželství trvalo 66 let.
Schválení žádosti o změnu jména, srpen 1946
Za univerzitních studií, 1946
Svatba, červen 1949