překlady

Pavel Oliva opakovaně odmítal návrhy, aby překládal antické autory, s tím, že to udělá, až skončí s vědeckou činností. Jeho zapojení do přípravy souboru překladů „Nejstarší řecká lyrika“ v roce 1981 tak bylo trochu nesplněným příslibem.

S oblibou citoval báseň, kterou napsal v gymnaziálních letech:

Poeta non sum, bene scio id,
sed sicut puer parvus libenter
cum verbis ludo, semper affirmo,
poeta non sum, bene scio id.

Když konečně souhlasil s tím, že překládat bude, soustředil se na prozaiky. Začal sbírkou všech Démosthenových sněmovních řečí (2002), z nichž některé nebyly dříve do češtiny přeloženy.

Namísto překládání dalších řečí se pak Pavel Oliva věnoval aristotelské Athénské ústavě (2004). Tento text byl do češtiny přeložen záhy po svém objevení, v roce 1900; Olivův překlad odráží veškerou práci, která byla na textu vykonána v pozdějších desetiletích a která vyvrcholila monumentálním komentářem P. J. Rhodese.

Snad nejvýznamnějším překladatelským počinem Pavla Olivy byl úžasně rychle vytvořený první český překlad Polybiových Dějin (2008-2012), a to nejen knih I-V, které se dochovaly v úplnosti, ale i většiny zlomků.

Jeho posledním příspěvkem v tomto směru byl překlad osmi Plútarchových traktátů (2014-2015), znovu takových, které dříve nebyly převedeny do češtiny. V jeho překladech se vždy projevuje nejen vynikající znalost řečtiny, ale i mistrovské zvládnutí češtiny, a je radost je číst.